Co čekat od obezitologa: příběhy pacientů
Cestu k lékaři mnoho lidí většinou odkládá na poslední chvíli. Platí to i v případě lidí s nadváhou či obezitou. Kila navíc přitom mohou člověka v konečném důsledku i zabít. Vždyť na problémy spojené s touto nemocí zemře na celém světě 2,8 milionu lidí ročně.
Podle průzkumů problémy s nadváhou či obezitou probíralo s lékařem jen dvacet procent lidí. A z tohoto malého počtu odvážných jen deset procent zašlo ke specialistovi – obezitologovi. V minulosti měli někteří pacienti zkušenosti s tím, že jim lékař poradil jen: „Nepřejídat se, ale zároveň nehladovět,“ a to bylo všechno.
Doba pokročila a moderní medicína se v současné době dívá na obezitu jako na nemoc. A stejně jako u jiných nemocí, je i v tomto případě možná léčba. Specialisté mají totiž v rukou nové prověřené léky na předpis, které skutečně zabírají. „U mě byl například problém v tom, že když jsem přišel domů z práce, tak jsem začal vařit, abych se zbavil stresu. Od lékaře jsem dostal lék, který omezuje bažení po jídle. Odbourá noční chutě. Funguje to tak, že člověk sice ví, že má hlad, ale vnímá to tak nějak zastřeně, není to tak výrazné,“ vypráví své zkušenosti s léčbou u obezitologa reklamní grafik Igor Svoboda, který se zapojil do osvětového projektu Nebudu obézní. Ten si klade za úkol bojovat s touto nemocí třetího tisíciletí.
A co můžete od návštěvy obezitologa čekat? Na začátku je klasické vstupní vyšetření. „Bylo to takové nenásilné. Změřili mi tlak, zvážili mě, na první pohled mě potěšili, že to možná vypadá, že bych s vahou nemusela nic dělat. Rozhodlo ale měření v pase, kdy jsme se všichni probrali do reality. Doktorka totiž zjistila, že mám nějakých 20 centimetrů v pase navíc, což je pro zdraví ohrožující,“ popisuje svoji první návštěvu u specialisty Monika Karásková, která pracuje jako kouč a mentor.
Podle ní může podobná návštěva pomoci každému. „To, že o svém problému s někým mluvím, navíc s někým, kdo tomu rozumí, mi dává pocit, že ho dokáži vyřešit,“ říká s nadějí v hlase Karásková, která se o projektu Nebudu obézní dozvěděla od své kamarádky. Ta ji upozornila na to, že by měla se svojí nemocí něco dělat. Odborný lékař pro některé tedy nefunguje jen jako zkušený poradce, například pro ředitele Radovana Klepáče je to také člověk, který na něj dohlíží. „Dobrovolně přiznám, že mi chybí vůle. Když se tedy snažím hubnout sám, tak mi to moc nejde. Proto je dobře, že jsem našel někoho, kdo mě sleduje a drží nade mnou přísnou ruku či bič. Protože když se člověk stydí sám před sebou, to se dá ještě omluvit, ale když se stydíte před těmi ostatními, tak to může být silně motivační popud,“ říká Klepáč, který si dal v projektu Nebudu obézní za cíl dostat se pod sto kilo. „Potřebuji tedy shodit 28 kilo. Když si před sebe na stůl postavíte takové množství sádla, tak je každému jasné, že to není lehký úkol,“ dodává Klepáč.
Také studentka Lucie Kuschelová se vydala ke specialistovi, během dvou let totiž nabrala dvacet kilo. „Všude jsem četla, že se má jíst pětkrát denně nebo i více. Tak jsem to dodržovala. Ale s panem doktorem jsme se shodli na tom, že je to pro moje tělo moc. Že to nedokáže zpracovat a stačí, když budu jíst třikrát denně,“ sděluje své rady od obezitologa studentka.
Lékař jí také předepsal medikamenty, které nabudí pocit sytosti a omezí chuť k jídlu. „Teď sním klidně půlku nebo třetinu porce, kterou jsem snědla dřív. Je to poměrně velký rozdíl oproti dřívějšku, kdy jsem večer nebo ráno mívala hlad. Třeba hned po probuzení mě bolelo břicho z hladu. Teď už tyhle pocity nemám. Investice do léku se určitě vyplatila,“ dodává Kuschelová.
Více o osvětovém projektu Nebudu obézní se dozvíte na www.nebuduobezni.cz nebo na facebookových stránkách. Najdete tam také příběhy dalších lidí, kteří se do projektu zapojili.
